Zní to jako sci-fi? Ale je tomu tak. 😏 Jak jsem ve svém silvestrovském postu avizovala, od začátku roku (konkrétně od 3. ledna 2019) jsem najela na očistný program Whole30, který jsem si před rokem úplně zamilovala. Důvod byl prostý – chtěla jsem své tělo očistit od veškerého toho adventního jídla, a to i přes to, že jsem se držela převážně LCHF potravin. Ono velké množství ořechů a másla prostě očištěný organismus rozhodí.
Tak přesně to jsem já. Pokud v poslední době opravdu v něčem vynikám, tak je to sebelynčování. Že všeho moc škodí je všeobecně známé. Že kdo chce moc, nemívá nic, taky. A že pro dlouhodobě spokojený život plný radosti a štěstí je třeba přijmout sebe samé takové, jací jsme, se všemi nedostatky, asi nemusím připomínat… Tak proč se sakra těmito hesly neřídím, když je všechny tak dobře znám? Aneb od kázání vody k pitivu vína.
Změna je život, cesta je cíl. A kdybych byla YouTuberkou, asi by video vyplývající z tohoto článku mohlo být pojmenováno jako “Končím s fitness?!” Ale byl by to prvoplánový clickbait, protože to se v dohledné době prostě nestane, haha. 😈 V posledních dnech se však stalo něco, co mi opět otevřelo oči a donutilo mě se zamyslet nad tím, jestli ta cesta, kterou ve fitness sféře kráčím, je ta správná… Tak si o tom, co se mi honí v makovici, pojďme popovídat…
Tak je to tu zase. I letos jako vloni jsem si pro velký úspěch a překvapivé výsledky co se vysekanosti břišní oblasti týče zopakovala několikadenní střevní chřipku. Původce této politováníhodné události mi není doposud znám. Nejprve jsem si myslela, že za to může lepek, který se schovával v nevinně vyhlížející omáčce pod masíčkem, jež mému tatínkovi poslala hodná babička, a kterou jsem omylem okusila (myslela jsem si, že to je soc, který já tuze ráda). No a jelikož jsem tento týden finišovala Whole30, reakce na lepek infiltrovaný v podobě jíšky do kastrůlku s masem z kolene mě napadla s ohledem na dosavadní zkušenosti jako první. 🤔
V první části (ne)Whole30 jste se mohli dozvědět, co za program jsem se to vlastně rozhodla do svého stravovacího režimu zařadit a jakým způsobem jsem si ho upravila pro potřeby své fitness cesty.
Je sobota odpoledne, konkrétně 16:18, a mě už to vyvalování se na sluníčku a spalování fleků nějak přestalo bavit. Ty necelé čtyři hodiny za to však stály. Jen tak, jak vás rodiče stvořili, se vyvalit na balkon. Zavřít oči a nechat plynout všechny myšlenky, ale u žádné z nich se nezastavovat. Soustředit se maximálně na to, aby to spalování bylo co nejvíce rovnoměrné (což se samozřejmě nestalo, to už bych od své kůže chtěla opravdu hodně 😏).
Nejnovější komentáře