… ten typ člověka, který by se vyžíval v přípravě fancy luxusních snídaní, jako jsou například lívance se zero karamelovým syrupem (protože fitness lifestyle, že) a kopou lesní směsi, či ovesné kaše se skořicí a ořechovým máslem.

I když jsou to porce hmotnostně malé, jedná se o pochutiny, které mě v kombinaci s černou kávou či černým čajem spolehlivě připraví na nejproduktivnější část dne, kterou se u mě v poslední době stala právě první půlka pracovní doby. A jelikož jsem v tuto dobu plně soustředěna na pracovní výkon, myšlenky na hlad se dostavují až s prvním ozváním žaludku.

Když jsem se ale dneska ráno převalovala v posteli a uvědomila si, že se do práce nechystám, začala jsem přemýšlet nad tím, čím se dnes nastartuji. Škvarky i čokolády totiž zůstaly v ledničce v práci, improvizace byla tudíž zcela jasná. A tak přišlo na řadu dilema – kešu nebo vajíčka? Nooo, já a oříšky, to vám je trošku složitější vztah. Ačkoliv je tato potravina bohatá na zdravé tuky, které by člověka se správně fungujícím metabolismem měly na nějakou dobu zasytit, u mě to tak nějak nefunguje (ach ten emoční hlad). Oříšky tak jím spíše kvůli doplnění živinového spektra. Co mě však spolehlivě zasytí a zahřeje je velká porce živočišných bílkovin. Proto jsem se rozhodla pro vajíčka. A když je dnes ten státní svátek a já nemusím trávit půl hodiny cestováním v MHD, rozhodla jsem se být v rámci možností kreativní.

Ovšem ne ve fázi cleaneatingu (maso, vejce, zelenina, ovoce, zdravé tuky), zde vzhledem k omezenému množství potravin moc prostor k experimentům není. I proto jsem opravdu vděčná, že můj dnešní “vajco” experiment +- splňoval Whole30 zásady i potraviny, a opět se tak zařadil k receptům, které si sem tam ve dnech volna udělám. Tak se pojďme podívat na to, co ta černá magie vlastně obsahovala.

Jak na to

Nejprve jsem si myslela, že si udělám míchaná vajíčka čistě se solí a pepřem, ale když jsem si uvědomila, že má táta v lednici pikantní anglickou slaninu od Steinexu (výborná mimochodem), bylo vymalováno. Takže jsem si na pánvici rozehřála kokosový olej a ukrojila plátek ze zmiňované slaniny. Plátek odpovídal 30-ti gramům, přičemž slanina byla spíše libová než tučná, ale to ve finále nehraje roli. Plátek jsem pokrájela na kousíčky a hodila na rozpálenou pánev. Mezitím jsem v lednici objevila půlku menší cibulky, kterou jsem taktéž pokrájela na drobno a přidala k restující se slanině. Další na řadu přišla salátová okurka. Že to s vejci nejde dohromady? Možná, ale papriku ani rajče jsem doma neměla, takže musela postačit (prostě co byt dal). Okurku jsem taktéž nakrájela na menší kousky a přidala ke slanině a cibulce. Čas od času jsem celou směs promíchala. Nakonec jsem do pánve rozklepla vejce, řádně promíchala a nechala ještě chvíli restovat skrze propojení chutí.

Bonus na konec

Během čekání jsem si uvědomila, že máme ve spížce docela pěknou zásobu slunečnicových semínek, a že oříšky ani semínky přeci nikdy nic nezkazíte, takže jsem dvě čajové lžičky (odpovídající cca 10 g) přidala ke směsi na pánvi. Jelikož se mi celá směs zdála krapet sušší, vzala jsem si na pomoc ještě dýňový olej, který jsem si kdysi dávno spolu s olejem avokádovým pořídila (oba jsou mimo jiné výborné do salátů), a cca 5 ml (1 lžičku) odlila na pánev. Opět promíchala a nechala ještě nějakou dobu restovat. A voila, pestrobarevná dobrota bohatá jak na tuky, tak bílkoviny, byla během pár chvilek na světě!