(ne)Whole 30

Část 1.

Prolog

Je sobota odpoledne, konkrétně 16:18, a mě už to vyvalování se na sluníčku a spalování fleků nějak přestalo bavit. Ty necelé čtyři hodiny za to však stály … Jen tak, jak vás rodiče stvořili, se vyvalit na balkon … Zavřít oči a nechat plynout všechny myšlenky, ale u žádné z nich se nezastavovat … Soustředit se maximálně na to, aby to spalování bylo co nejvíce rovnoměrné (což se samozřejmě nestalo, to už bych od své kůže chtěla opravdu hodně 😏).

Posledních pár týdnů se mi nedaří zrelaxovat mysl, je jako kdyby v napětí. Neustále se mi hlavou honí nějací strašáci… 🧟‍♀️ Z toho, co bylo nebo naopak nebylo … Z toho, co bude nebo naopak už nikdy nemusí být … A tak tu máme rozlámané a zničené tělo po trénincích ve fitku v kombinaci s neutišenou myslí, která mě v noci budí ze spaní a já se pak div nesesypu cestou na záchod … A dnešních pár hodin pod azurovým nebem bylo to pravé ořechové … Společnost mi dělala pouze nová Joy, Cukrfree kuchařka a moje myšlenky na nějaký ten pobyt u moře, který snad letos vyjde. Však už si nějakou tu dovolenou taky zasloužím/e! A když jsem tak ležela na zádech a koukala se přes sluneční brýle do azurového nebe na občasné, slunce překrývající mráčky, uvědomila jsem si, jak skvěle mi v ten okamžik je, a jak můžu být vděčná za to, co všechno mám, co všechno jsem dokázala, a co všechno ještě v životě můžu/budu mít a dokážu!

A tak jsem poděkovala. 🙏 Jen tak – na prázdno … I když totiž neustále remcám, jak je ke mně život nespravedlivý a já nemám to všechno, co bych už v tuto chvíli chtěla mít, zároveň si uvědomuji, že v drtivé většině případů jsem já ten, kdo to může změnit (až na pár záležitostí, které naopak leží v rukou jiných). A že i když je to teď takové nemastné, neslané … Jsem za to všechno opravdu vděčná … V ten moment jak kdyby se všechny obavy rozplynuly, strašáci zmizeli, a mě zavalil pocit naprosté pohody … A já se zcela impulzivně rozhodla, že se přemístím odpočívat do postele a rozepíšu se o tom, co v poslední době změnilo docela markantně můj přístup ke stravování … Aneb od myslánky k papání, protože jídlo je prostě radost. 🙈😍

Whole30

Možná vám tento pojem něco říká, možná jste o něm nikdy neslyšeli. Já osobně nejsem zastánce teoretického obkecávání, koneckonců – strýčka Google máme k dispozici všichni a většina z nás ho umí dokonce používat. 😜 Takže opravdu jen v kostce, o co se jedná. Jak je psáno přímo na oficiálních stránkách Whole30, jedná se o třicetidenní očistný program založený Melissou a Dallasem Hartwigovými, který má za úkol naše tělo a mysl zbavit nezdravých chutí a návyků, obnovit náš přirozený a zdravě fungující metabolismus, vyléčit náš zažívací trakt a pomoct nalézt rovnovánu v imunním systému.

Manželé Hartwigovi totiž dlouhodobým pozorováním a testováním, které uskutečnili nejprve sami na sobě, zjistili, že určité skupiny potravin (cukry, luštěniny, obiloviny a mléčné výrobky) mohou za problémy, které naše tělo má, ať už se jedná o bolestivé příznaky, kožní projevy či dokonce civilizační choroby. Pokud by vás tato problematika zajímala více do hloubky, rozhodně doporučuji knihu Jídlo na prvním místě, která se čte téměř sama a která je zároveň i praktickým návodem, když už se do programu rozhodnete zapojit.

V čem tedy celý program spočívá a kdy začít?

Whole30 spočívá zjednodušeně v tom, že na 30 dní ze svého jídelníčku vyřadíte právě výše zmíněné problémové skupiny potravin (+ některé další) a vrátíte se téměř k úplnému základu, tzn. ke kvalitnímu masu, vejcím, zdravým tukům (z ovoce či ořechů), spoustě zelenině a něco málo ovoci. Žádné průmyslově zpracované potraviny! A kdy začnete je pak čistě jen na vás, třeba ihned (což je vlastně nejlepší). Po skončení těchto 30 dnů je ještě vhodné absolvovat tzv. zařazovací fázi, kdy postupně zařazujete všechny problémové potraviny a testujete jejich vliv na vaše zažívání – jelikož se tělo za 30 dní opravdu očistí, efekt těchto potravin (pokud na ně máte nějakou formu intolerance) je markantní.

Celý program má relativně striktní pravidla (např. že ani z povolených potravin nesmíte vytvářet pokrmy typu pizza či palačinky – smyslem programu je se i psychicky očistit od tzv. junk foodu), ale jak jsem psala výše, po 5-ti letech vysokoškolských studií opravdu nesnáším teorii (i když vím, že je sakra důležitá) takže vás v tuto chvíli odkáži na jednoduše vysvětlená pravidla od Lucky Grusové na jejím blogu PaleoSnadno.

“Byla jsem zaplácaná vším tím cukrovím a stala se ze mě malá kulička”

Když už teď tak nějak tušíte, o co vlastně jde, můžu se pustit do popisu svých zkušeností (narcis 😁). Jak jsem psala již v předchozím, mírně návratovém, článku, já se do Whole30 rozhodla pustit ihned po Vánocích – nebudu lhát, byla jsem zaplácaná vším tím cukrovím a stala se ze mě malá kulička, takže nějaká forma očisty + menší dietka přišla vhod. Navíc jsem chtěla zjistit, která z těch problémových skupin potravin je spouštěčem mých kožních problémů. Jediné, co jsem tehdy řešila, bylo moje nutkání o keto základ – přes Vánoce těch sacharidů bylo opravdu hodně, tak jsem je chtěla stáhnout na minimum (cca 50 g a méně), v Whole30 je ale povoleno relativně velké množství zeleniny (= vyšší množství sacharidů), což se s mojí keto snahou úplně neslučovalo.

Rozhodla jsem se tedy, že si z Whole30 vezmu pouze povolené potraviny a zbytek si “ohnu” tak, aby to vyhovovalo mým stravovacím návykům. Jedním takovým ohnutím bylo např. nedodržování počtu jídel a hodin, kdy se mají jíst – po přerušovaném půstování loni v létě jsem si totiž odvykla snídat, zatímco v Whole30 jsou snídaně doporučeny. Dále jsem se rozhodla, že největším jídlem dne nebude oběd, ale večeře, jelikož mám tréninky převážně večer a tak je žádoucí doplnit potřebné kalorie. A mezi poslední ohnutí programu patřilo používání kořenícího přípravku na kuře, který obsahuje zvýrazňovač chuti a vůní glutaman sodný (na to jsem bohužel přišla až před nedávnem) a žvýkačky s umělými sladidly. Jinak jsem se snažila dodržovat vše tak, jak je psáno a dáno.

Můj jídelníček se tak na 30 dní stal velmi monotónním, ale za to velice efektivním. Na svačinu oříšky, na oběd vepřové/krůtí maso z konzervy (Lidl, bez nepovolených látek) či uzená makrela, na večeři opět krůtí/kuřecí/vepřové maso + vejce a pytel mražené zeleniny Chira (směs s brokolicí nebo brokolice jako taková). Sem tam jsem si na chuť dala mražené maliny či lesní směs (opět Lidl, miluji ten obchod a jejich produkty) nebo třeba jablíčko či jahůdky. A víte co? Strašně mi to vyhovovalo!

“A víte co? Strašně mi to vyhovovalo!”

Jídlo jako palivo

Díky Whole30 jsem se naučila jídlo vnímat opravdu jen jako palivo, ne jako něco, na co myslím celý den jak divá a odpočítávám minuty do dalšího chodu. Moje tělo na Whole30 začalo šlapat jako hodinky, a i když jsem po celou dobu měla v hlavě výši maker (ne jídla jako taková!), nikdy jsem se necítila provinile, když jsem je přešvihla – věděla jsem moc dobře, že metabolismus si s nimi poradí.

V jednoduchosti je krása

Když jsem se vloni v létě rozhodla přejít kompletně na nízkosacharidovou stravu, sžíraly mě chutě na pečivo. Neustále jsem byla v nutkání procházet veškeré dostupné recepty a téměř vždy šla do mdlob z toho, na jaké nutriční hodnoty jsem se u takových pokrmů dostala. Šest malých lowcarb houstiček se vyrovnalo skoro celému mému dennímu příjmu. A jelikož mi v té době nefungoval pocit sytosti (respektive práh chuťové kontroly) a já mohla sníst na co jsem přišla aniž bych měla dost, moje hlava strašně trpěla (takové žravky totiž při snaze o nějakou postavu opravdu nejsou žádoucí, bezedný žaludek mám ale stále 😅). Měla jsem pocit, že strašně strádám. Po absolvování Whole30 ale kompletně zmizela moje potřeba jakéhokoliv LC vyvařování či vypékání, úplně jsem se zamilovala do té jednoduchosti, kterou pro mě je například pytlík oříšků či maso + zelenina.

A zase ty pupínky

Že absence cukrů a celkově nízkosacharidová strava má obrovský vliv na stav mojí kůže, to vím už dávno. Při Whole30 jsem se v tomto tvrzení maximálně ujistila (a taky po Vánocích, kdy bylo přecukrováno a přepupínkováno až až 🙈). Jelikož je totiž povoleno malé množství ovoce, rozhodně jsem této možnosti využila a sem tam stalo, že jsem toho ovocíčka měla víc, než jsem chtěla. Ale moje pokožka je velký kat, takže mi tyhle prohřešky nedala zadarmo, a projevila se opět krásnými červeňásky na zádech. Tak Macáková sebrala veškerý svůj rozum zpět do hrsti a zůstala u maximálně jednoho kousku ovocíčka denně. Nebudu tvrdit, že mám pleť úplně bezproblémovou (rozšířeným pórum a černým tečkám zdar), ale rozhodně je její stav o 90 % lepší než býval na stravě cukrové aka sacharidové. Viz koláž níže (jen podotýkám, že flekatá jsem pořád jak leopard, to už je hold přirozená pigmentace mojí pokožky).

Ale stejně jako nemůže světlo existovat bez tmy, i na něčem tak zdánlivě dokonalém, jako je tento očistný program, jsem shledala pár “věcí”, které mi úplně nesedly.

Nic pro odpůrce masa

Ačkoliv je Whole30 v modifikované verzi také pro vegetariány (tuším i pro vegany), s tímto seznamem potravin jsem nebyla úplně familiární. Abyste rozumněli, vegetariánem jsem se nestala kvůli tomu, že by mi maso nechutnalo, ale skrze etickou stránku věci. Miluji zvířata a proto jsem je nechtěla konzumovat. Přispělo k tomu také shlédnutí nepřeberného množství filmů, videí a fotek zaměřených na problematiku velkochovů, jatka, atd. Ale chuť masa jako taková (a kór masa na grilu, kde ale vím, že je to zkresleno grilovacím kořením) mi nikdy problém nedělala. Proto jsem se rozhodla si celých těch 30 dní zjednodušit a jít do verze pro všežravce. Jelikož však můj denní příjem bílkovin je skrze budování svalové hmoty poměrně vysoký, musela jsem masa zkonzumovat na mé poměry opravdu dost (cca 0,5 kg denně). Bylo to buď maso nebo vejce. Ale já a vejce je zase jiná kapitola – každé vajíčko je v mých očích několik hodin slepiččí snahy, proto se její výtvory snažím konzumovat střídmě, a pokud nějaký recept obsahuje více než 3 vejce, automaticky ho zavrhuji. A to i přesto, že vejce kupuji pouze od “šťastných” slepiček z volného chovu. Vaječný průmysl jako takový je pak kapitola sama o sobě, za mě osobně možná stejně otřesný jako ten mléčný. 😔

Menstruační bolesti jsou zpět

Alespoň u mě. Pokud mi loňské stravování se za pomoci LC přístupu s něčím pomohlo, tak to byly právě bolesti při menstruaci. A to tak, že úplně zmizely. Bohužel však za to s téměř 100% jistotou může právě sója (pozn. mám to vypozorováno právě z období Vánoc, kdy jsem jedla hlava nehlava vše nepovolené kromě sójy, a bolesti byly i tehdy), což je asi i logické, když obsahuje ženský pohlavní hormon estrogen. A jelikož je sója stejně jako ostatní luštěniny na 30 dní zakázána, je to buď síla vůle nebo prášek proti bolesti. Proto jsem se rozhodla do vlaku jménem Whole30 naskočit znovu, a sóju otestovat jako první položku zařazovací fáze, a to tak, že pořádně!

Jak dopadla zařazovací fáze prvního absolvovaného Whole30?

Tak o tom se svěřím až příště, stejně jako s rozhodnutími, které jsem na základě těchto výsledků učinila – stále mám k tomuto tématu hodně co na srdci a článek by byl pak nekonečný, takže rozdělení na dvě části je to nejlepší, co pro tuto chvíli mohu udělat…

Mějte se famfárově! 😌

 

– Gábi

Švestičky z vlastní zahrádky

To tak člověka v karanténě napadne, že by mohl po sto letech napsat nějaký ten článek na svůj dlouho opomíjený blog. No ale pak si uvědomí, že hlavní důvod, proč se to psaní pořád tak nějak odkládalo, není nedostatek času nebo chuti, ale aktualizace WordPressu. Ta bohužel zapříčinila, že psaní článků v mé šabloně již není takové lážo plážo, jako tomu bývalo. Ale znáte to, kdo chce hledá způsoby, a ten druhý nedělá raději nic, protože vymlouvat se je snazší. A protože tohle chování mi není vůbec vlastní, a rozhodně si ho osvojovat nechci, máte teď možnost číst tento článek – naštěstí totiž existuje něco jako klonování již existujících stránek 😎

(ne)Whole30, část 2.

V první části (ne)Whole30 jste se mohli dozvědět, co za program jsem se to vlastně rozhodla do svého stravovacího režimu zařadit a jakým způsobem jsem si ho upravila pro potřeby své fitness cesty.

Otrava jídlem – už zase? 🤔

Tak je to tu zase. I letos jako vloni jsem si pro velký úspěch a překvapivé výsledky co se vysekanosti břišní oblasti týče zopakovala několikadenní střevní chřipku. Původce této politováníhodné události mi není doposud znám. Nejprve jsem si myslela, že za to může lepek, který se schovával v nevinně vyhlížející omáčce pod masíčkem, jež mému tatínkovi poslala hodná babička, a kterou jsem omylem okusila (myslela jsem si, že to je soc, který já tuze ráda). No a jelikož jsem tento týden finišovala Whole30, reakce na lepek infiltrovaný v podobě jíšky do kastrůlku s masem z kolene mě napadla s ohledem na dosavadní zkušenosti jako první. 🤔