What happened?

Aneb co se stalo / děje / bude dít …

Moji drazí (teď už spíš občasní) čtenáři!

Od mého posledního příspěvku uplynula dlooouhá doba, a stejně jako všechno ostatní v mém životě to má své důvody. Již jsou to nějaké čtyři měsíce, co jsem se rozhodla opustit svou alma mater posilovnu Old Style Gym – upřímně stále nevím, co se tehdy stalo, ale na 100 % jsem věděla, že potřebuji změnu. Okamžitě. Neboť hrozilo zbláznění se z toho všeho. A tak jsem kromě změny posilovny deaktivovala i Instagram a rozhodla se přejít do kompletního ústraní od všeho a všech.

“Blog měl sloužit spíše jako doplněk.”

Když jsem pak v posledním příspěvku hlásila, že mám se svými webovkami velké plány, byla to pravda. Chtěla jsem si konečně nahodit svoje grafické portfolio a zpropagovat více sebe samu, jakožto člověka, který vám v lecčem dokáže pomoci (UX/UI/design, atd.). Blog měl sloužit spíše jako doplněk. Ale jelikož je můj život doslova a do písmene jedna velká horská dráha, opět z toho sešlo. Uvědomila jsem si, že by to spělo pouze ke druhé existenční krizi a mojí noční nespavosti. A tohle období teď nějakou dobu nechci zažít. Aktuálně si užívám toho “luxusu”, že pracuji opravdu jen pro jednu firmu a čistě v rámci pracovního týdne – víkendy mám vyhrazeny pro sebe samu, rodinu a kamarády. Sem tam se sice vyskytne nějaká grafická či jiná zakázka, ale musím se hooodně přemlouvat, abych ji vůbec přijala (#staylazy 🙈).

Tato rozhodnutí stále vnímám jako to nejlepší, co jsem pro sebe a svůj niterní klid mohla udělat. I když jsem si to neuvědomovala, nebo možná spíš nechtěla připustit, bylo toho na mě moc a potřebovala jsem zvolnit. Což se i stalo. Posilovna se tak pro mě stala tím, čím měla být už dávno. Místem, kam přijdu, hodinu dvě drtím vše, co se dá, a po této době odcházím. Nestarám se o nic jiného – žádný úklid, žádná hlídka za barem, žádný marketing a péče o sociální sítě. A tak to má být. Aktuálně jsem sama sobě jak trenérem, tak výživovým poradcem, a musím pyšně prohlásit, že rozhodně nestrádám! Leňa mi v tomto směru předala hodně, a já jí nikdy nepřestanu být vděčná za to všechno, co pro mě udělala a co mě naučila.

Nicméně život jde dál, a spolu s ním pokračuje i moje cesta za krásnějším, silnějším a štíhlejším já, jen s tím rozdílem, že to už není něco, co bych chtěla veřejně propírat. A je to tak dobře. 😌 Takže sbohem Instagrame, už ti nepřispěji žádnými lascivními fotkami nebo bootypózami na honění lajků a followers. Na to tam máš uživatelek dost. A co si budeme povídat – to, co jsou některé slečny schopny zasdílet, je občas až do nebe volající (aneb když nezaujmeš zadkem, vytas koz.. prsa 🐐🐐). Ale téma Instagram by byl na samostatný článek, do čehož se raději pouštět nechci. Myslím všichni víme, na co se snažím poukázat.

Ale na blog jako takový jsem nezanevřela. I když jsem teď ve fázi, kdy i prokrastinace na internetu mě vůbec nebaví (naopak mě opět hodně začlo bavit sledování filmů a věnování se sobě samé 😊😊😊) a radši si jdu zaběhat/zaplavat, sem bych stále chtěla přispívat. Záměrně nepíšu jak často, protože moje Múza je veeelmi nevyzpytatelná, ale pokud budu mít co na srdci, budu se snažit k článku dokopat. Na co se tak můžete těšit? Nooo, třeba na něco o stravovacím programu Whole30, kterým jsem si v modifikované verzi sama prošla a hodně si ho oblíbila, a který už potřetí absolvuji (pozn. G. modifikované Whole30 = takové stravování, které více sedí mé snaze o lowcarb/keto životní styl). ☺ Určitě bych se více chtěla rozepsat o tom, o co se vlastně jedná, co mi to přineslo, jak jsem program modifikovala, atd. Vnímám ho totiž jako velice zajímavý nástroj, díky kterému poznáte vlastní tělo, a řeknu vám, že mě tento program a jeho výsledky opravdu hodně překvapily.

Ale čím vás obohatím dál si netroufám odhadovat – možná se rozepíšu o něčem ze světa fitness, možná taky ne. Jelikož jsem teď sama sobě trenérem i makrokoučem, rozhodla jsem se svoje tělo pojmout jako objekt hodný testování, čemuž přizpůsobuji také tréninky a stravování. Cíl je však jasný – stáhnout do září co nejvíce tuku a nezbláznit se z toho (což už samo o sobě bude dost těžké 😁). A pokud se mi to povede a podzimní objemovka bude ve znamení žádného/zdravého přibírání (= co nejvyšší kalorický příjem + co nejnižší procento tuku navíc), tak se budu plácat po svých teď už docela širokých zádech. A abyste viděli, že opravdu stále cvičím, přidávám fotku z jednoho ranního tréninku ramínek (stav před fitkem a po fitku). 😏💪

“Cíl je však jasný – stáhnout do září co nejvíce tuku a nezbláznit se z toho.”

Taak se mějte famfárově!   – Gábi

(ne)Whole30, část 2.

V první části (ne)Whole30 jste se mohli dozvědět, co za program jsem se to vlastně rozhodla do svého stravovacího režimu zařadit a jakým způsobem jsem si ho upravila pro potřeby své fitness cesty.

Změna je život, …

Změna je život, cesta je cíl. A kdybych byla YouTuberkou, asi by video vyplývající z tohoto článku mohlo být pojmenováno jako “Končím s fitness?!” Ale byl by to prvoplánový clickbait, protože to se v dohledné době prostě nestane, haha. 😈 V posledních dnech se však stalo něco, co mi opět otevřelo oči a donutilo mě se zamyslet nad tím, jestli ta cesta, kterou ve fitness sféře kráčím, je ta správná… Tak si o tom, co se mi honí v makovici, pojďme popovídat…

Sbohem asymetrie!

Zní to jako sci-fi? Ale je tomu tak. 😏 Jak jsem ve svém silvestrovském postu avizovala, od začátku roku (konkrétně od 3. ledna 2019) jsem najela na očistný program Whole30, který jsem si před rokem úplně zamilovala. Důvod byl prostý – chtěla jsem své tělo očistit od veškerého toho adventního jídla, a to i přes to, že jsem se držela převážně LCHF potravin. Ono velké množství ořechů a másla prostě očištěný organismus rozhodí.