Moudro dne:

“Všechno zlé je k něčemu dobré.”

Změna je život, …

…, cesta je cíl. A kdybych byla YouTuberkou, asi by video vyplývající z tohoto článku mohlo být pojmenováno jako “Končím s fitness?!” Ale byl by to prvoplánový clickbait, protože to se v dohledné době prostě nestane, haha. 😈 V posledních dnech se však stalo něco, co mi opět otevřelo oči a donutilo mě se zamyslet nad tím, jestli ta cesta, kterou ve fitness sféře kráčím, je ta správná… Tak si o tom, co se mi honí v makovici, pojďme popovídat…

Není tomu tak dlouho, co jsem učinila rozhodnutí č. 1 a začala chodit pravidelně do posilky. Aneb “Vítej světe, ve kterém je těžké železo, pot a něčí hekání zcela normální a na denním pořádku.”. Pro korektnost – v říjnu/listopadu 2018 to budou tři roky. A kdybyste mi před 4-5 lety řekli, že přijde doba, kdy budu chodit třikrát týdně zvedat, běhat, plavat a plus mínus dodržovat stravu, klepala bych si na čelo. Pohybu jsem se nebála nikdy a bývaly doby, kdy jsem cvičívala dost (taky bývaly doby, kdy jsem jezdila na koni 😭). Ale bušení v posilce? To mi tehdy nic neříkalo. Ne že bych patřila mezi ty stydlivky, co se bojí cvičit před chlapy (ba naopak se mi s chlapama cvičí podstatně lépe, jsou mi větší motivací 🙈), prostě mě to nelákalo a nijak víc jsem nad tím nepřemýšlela. V rámci VŠ studií jsem sice jednu dobu chodila pravidelně do školní posilky, ale to bylo tak vše, domácí programy pod taktovkou Jillian Michaels nebo Shauna T u mě tehdy vedly. Ale shodou náhod a sledem tehdejších událostí se tak nějak stalo, že jsem posilku začala navštěvovat pravidelně. Asi nemá cenu to dále rozebírat, o tom, jak to tehdy vlastně začalo, jsem napsala už dost.

“Vítej světe, ve kterém je těžké železo, pot a něčí hekání zcela normální a na denním pořádku.”

No a jak to tak u holek bývá, začínají cvičit, protože chtějí změnit svoji postavu (nebo zaměstnat hlavu 🤔). Většina chce zhubnout, menšina naopak nabrat. Většina běhá na páse, menšina se pak nebojí zvedat těžké váhy – tento stereotyp se však díky Instagramu (~~fakt jsem to “díky” napsala??~~) v poslední době změnil a těžké váhy zvedá čím dál více slečen. V době, kdy jsem začínala cvičit já, ještě Instagram nebyl tak populární (a nebo jsem si ho spíše tolik nepřipouštěla k tělu). Nicméně kombinace rostoucího ega z důvodu zvedání stále těžších váh a účtu na této síti vedla k tomu, že jsem se odhodlala být více součástí fitness IG komunity a sdílet svoji cestu za hezčím tělem. Ten ideál se za ty roky nezměnil, řekla bych, že drtivá většina slečen stále usiluje o hezké pozadí. Ani já na tom nebyla jinak, a chtěla jsem mít hezký, pevný a kulatý zadeček. A tak jsem dřepovala se stále těžšími a těžšími váhami, což mělo za následek můj doku*vený trapéz, ale ego kdesi ve výšinách. Naštěstí jsem však tehdy navázala spoluprácí s Leňou a ta mi otevřela oči v tom, že bodybuilding není jen o jedné partii, a že je sice krásný a úctyhodný vytáhnout prdelí 80 kg, ale když je zbytek slabý jako moucha, dříve či později vás to dožene a hello masáže, rehabilitace a fyzioterapie …

A tak jsem učinila rozhodnutí č. 2 aneb “Sbohem těžké váhy, uvidíme se, až na to moje tělo bude ready.” Slovo dalo slovo a během relativně krátké doby a lásky k činkám zesílil i můj vršek. Bolesti zad a beder odezněly, tělesné asymetrie se dorovnaly, a já byla schopná opět naložit. Nicméně jsem to neudělala (nebo alespoň ne v tom dlouhodobém horizontu, čest objemovým výjimkám). Spolupráce s Leňou mi totiž otevřela oči také v tom, že síla té hezké, svalnaté postavy není jenom v extra těžkých váhách, ale naopak v efektivní kombinaci cviků podpořené malými pauzami, které si samozřejmě s nižšími váhami můžete dovolit. A tělo zareagovalo. Tělo zareagovalo tak hezky, že moje potřeba extra těžkých dřepů byla naprosto minimální. Ba naopak jsem se vyžívala v challengování sebe sama např. systémem 10×10. V té době jsem si uvědomila, jak je důležité vnímat vlastní tělo a jeho odezvy, a nehnat se za něčím jen proto, že to vidíte u někoho jiného. Je potřeba si najít vlastní systém, vlastní cviky, popřípadě jejich kombinace, a vlastní váhy, u kterých vám tělo nejlépe reaguje. …

“V té době jsem si uvědomila, jak je důležité vnímat vlastní tělo a jeho odezvy, a nehnat se za něčím jen proto, že to vidíte u někoho jiného.”

“Sbohem Old Style Gym a starý režime, Gábi se vydává na zbrusu nové dobrodružství na vlastní pěst.”

Pokud si ještě dobře pamatuji, tak v druhé půlce roku 2017 jsme s Leňou začaly cvičit společně. A protože jsme se pořád vyžívaly v challengování sebe samých (např. 1000 výpadů místo běhu venku), rozhodly jsme se vyhrotit i objemovou fázi – což v kostce znamenalo striktní dodržování pauz i celkového časového limitu pro cvičení v kombinaci s neustálým navyšováním váh (a že už to kolikrát bylo na pováženou). No, nebudu lhát, ještě štěstí, že jsme na ta cvičení byly dvě a vždy si s daným cvikem dopomáhaly. Protože jak se záhy ukázalo, když jsem na konci ledna 2018 učinila rozhodnutí č. 3 aneb “Sbohem Old Style Gym a starý režime, Gábi se vydává na zbrusu nové dobrodružství na vlastní pěst.”, rozhodně jsem na váhách musela ubrat (hlavně co se vršku týče). A víte co? I toto prozření vnímám jako jedno z nejlepších, ke kterým jsem při své fitness cestě mohla dospět. Protože progress, kterého jsem za posledního půl roku dosáhla i s polovičními váhami a pod vedením čistě svojí hlavy, je nesrovnatelný.

A tak se opět ukázalo, že všechno zlé je k něčemu dobré a právě všechna tato prozření způsobila to, že teď vypadám tak, jak vypadám, a cvičím tak, jak cvičím – stále se vyžívám v minimálních pauzách a zvýšené tepovce, stejně jako ve vyšším počtu opakování v kombinaci se středně těžkými váhami (protože nízké váhy a vysoké počty opakování moje tělo prostě odmítá). Začátkem roku, kdy jsem byla ve stávající posilovně nováčkem, jsem tak ještě potahala 85 kg na mrtvém tahu a 170 kg na legpressu, ale to jen proto, že jsem chtěla dodělat rozjetou objemovou fázi. Po této fázi jsem přešla do jakéhosi udržovacího režimu v kombinaci s redukcí, která v mém podání znamenala víceméně ty stejné tréninky, jako v objemu, jen s nižšími váhami a právě s vyšším počtem opakování. Stále pokračuji v naslouchání svému tělu a když mi řekne, že tento cvik je opravdu výživný, najdu k němu stejně výživný druhý cvik, a v dalším plánu je cvičím v supersérii. Samozřejmě, že tělo po čase přestane reagovat, ale právě to je na tom ta zábava – vymýšlet každý další plán tak, aby se tělo opět vzchopilo a HLAVNĚ – aby mě to bavilo. Proto tréninkové plány obměňuji každé čtyři týdny a hraju si i s kalorickým příjmem, čímž chci zamezit možnému zpomalení metabolismu.

“Ano, je to sexy, je zatraceně sexy mít vykrojený pas a postavu ve tvaru přesýpacích hodin.”

A protože mi moje tělo posledních pár týdnů naznačovalo, že něco není úplně v pohodě (což potvrdilo i kontrolní vážení – o tom si ale povíme příště) a nějaká svalová vlákna nefungují tak, jak by měla, rozhodla jsem se zajít na kontrolu k fyzioterapeutce. Ta pouze potvrdila to, co jsem si myslela – díky tomu, že nemám plně aktivovaný hluboký stabilizační systém a funkci vnitřních svalů přebírají svaly vnější, trpím mírnou asymetrií, a moje levá strana je dominantnější než ta pravá (což se projevuje třeba při delších procházkách, kdy se o mě pokouší bolesti v pravé kyčli či nártu, a větší pravou půlkou 😅). Naštěstí lze nápravy docílit relativně snadno – pouhým správným dýcháním. Což v mém případě vede k rozhodnutí č. 4 aneb “Sbohem útlý pase, uvidíme se už pouze tehdy, když tě budu chtít vidět.”. Vykrojený pas totiž z toho fyziologického hlediska není vůbec správný (zdravý pas má tvar válce). Ano, je to sexy, je zatraceně sexy mít vykrojený pas a postavu ve tvaru přesýpacích hodin. Bohužel za cenu utlačování orgánů, špatného dýchání, nesprávné funkčnosti svalových vláken a možných zdravotních problémů či komplikací v budoucnosti (např. vyhřezlá plotýnka).

A pokud jsem si za svoji tříletou fitness cestu něco uvědomila, tak to, že zdravé tělo je pro mě na prvním místě. Je pro mě tak důležité, že jsem ochotná zřeknout se všech svých ideálů, které jsou stejně vyhecovány tou dnešní zvrácenou dobou, a které se stejně každým dnem mění. A i když se cíleně cvičením svůj pas zužovat nesnažím (ba naopak se snažím core co nejvíc zpevnit), v blízké budoucnosti budu pracovat na jeho správné funkčnosti a rozšiřování. Moje cesta za zdravějším a silnějším tělem tak nabírá úplně nový smysl, protože kromě plynulého shazování tukových zásob a nabírání svalové hmoty za podpory dlouhodobě udržitelného a pestrého jídelníčku tu mám ještě novou challenge v podobě zničení zlozvyku, který jsem si celých 27 let pěstovala. Well, sounds like a plan to me. 😜

To je z dnešního kecacího článku vše, už tak je toho zase na diplomku. Ale nebojte, brzy se opět ozvu – od 27. srpna naskakuji do šestitýdenního redukčního plánu, a já doufám, že bude co reportovat (posledních pár týdnů si totiž chutě až nehezky prosazují tu svou). Bude to náročné, ale o to větší výzva. So, wish me luck! 💪🙌

– Gábi

(ne)Whole30, část 1.

Je sobota odpoledne, konkrétně 16:18, a mě už to vyvalování se na sluníčku a spalování fleků nějak přestalo bavit. Ty necelé čtyři hodiny za to však stály. Jen tak, jak vás rodiče stvořili, se vyvalit na balkon. Zavřít oči a nechat plynout všechny myšlenky, ale u žádné z nich se nezastavovat. Soustředit se maximálně na to, aby to spalování bylo co nejvíce rovnoměrné (což se samozřejmě nestalo, to už bych od své kůže chtěla opravdu hodně 😏).

Přečtěte si více

(ne)Whole30, část 2.

V první části (ne)Whole30 jste se mohli dozvědět, co za program jsem se to vlastně rozhodla do svého stravovacího režimu zařadit a jakým způsobem jsem si ho upravila pro potřeby své fitness cesty.

Přečtěte si více

Švestičky z vlastní zahrádky

To tak člověka v karanténě napadne, že by mohl po sto letech napsat nějaký ten článek na svůj dlouho opomíjený blog. No ale pak si uvědomí, že hlavní důvod, proč se to psaní pořád tak nějak odkládalo, není nedostatek času nebo chuti, ale aktualizace WordPressu. Ta bohužel zapříčinila, že psaní článků v mé šabloně již není takové lážo plážo, jako tomu bývalo. Ale znáte to, kdo chce hledá způsoby, a ten druhý nedělá raději nic, protože vymlouvat se je snazší. A protože tohle chování mi není vůbec vlastní, a rozhodně si ho osvojovat nechci, máte teď možnost číst tento článek – naštěstí totiž existuje něco jako klonování již existujících stránek 😎

Přečtěte si více